Simonka před chvílí odjela a já zjišťuju, že své psaní tady mám jako psychoterapii, možná si pár lidí bude myslet, že jsem praštěná, ale je mi to jedno, věřte mi, jsem ve věku, kdy už znám sama sebe a svou hodnotu, vybírám si přátelé a vyhledávám lidi podobného cítění jako jsem já. Takže pokud někdo se mnou nesouhlasí a nechápe mě, nevadí, neberu mu to a ani se to tomu člověku nebudu snažit vymluvit. Každý jdeme svou cestou. Na přípravu salátu a vyškrabávání vajíček mám celý den a tak dělám věci instinktivně, chce se mi psát a píšu. Okolnosti, které se dějí kolem mě, mě opět donutily se zastavit a uvažovat nad svým životem. Pracuji v nemocnici a tam je normální , že se setkáváme se smrtí, za ty roky se umíme s tím vyrovnat, pokud se , ale stane to, co mi tento týden, že odejdou během týdne tři lidé , tak to musím trochu rozdýchat, z naší vesnice zmizeli dva pro mě mladí lidé, které jsem osobně znala , i když si myslím,že se mnou jen tak něco nezamává, donutilo mě to se zastavit . Každý den si uvědomuju, jak je život krátký. Rodíme se s různými povahami, někdo je flegmatik, někdo melancholik, někdo je moudrý už od narození. Já jsem vše v jednom. Jsem taky člověk, snažím se myslet pozitivně, ale občas nastanou dny, kdy mě vše semele. Jsou lidé, kteří neumí své slabé stránky dát najevo, nebo se bojí o nich mluvit, že se ztrapní. Já své city neumím dávat najevo co se týká vztahů, to vím a učím se být svá a nevracet se do minulosti. O svých slabých stránkách klidně mluvím nahlas, protože vím, že nikdo není dokonalý a taky vím, že pár lidí v mém okolí to ,co píšu baví, protože píšu o životě, o tom , co občas prožívají oni sami a tím, že ví, že nejsou na tom světě sami, kdo mají nějaké trápení, je to zase posune o kousek dál. Dělám vrbu mnoha lidem, protože jsem většinou sama a nemám partnera, tak se obklopuju kamarádkama a kamarádama a tím, že si na přátelé udělám čas , jich mám mnoho. Včera jsem měla splín a obvolávala všechny.Po dlouhé době jsem nechtěla být odpoledne sama , protože dcerka šla ke své dlouholeté kamarádce a hledala jsem někoho , kdo by se mnou zašel na rybník a tentokrát probral mě. Věděla jsem , že většina lidí nebude mít čas , protože mají své rodiny , ale našel se kamarád z našeho čtyřlístku, který mi psal, že je na tom obdobně, rozvádí se a dokážu si představit co prožívá. Je to období, kdy není dobré se hned na někoho vázat, ale zároveň se člověk učí být sám a sám být nechce. Chybí mu si s někým popovídat, sdílet své radosti, ale i prohry, měla jsem to stejně, tím, že jsem sama už osm let, jsem se naučila s tím žít a spíše v poslední době vidím na tom spíše tu pozitivitu než tu negaci, protože v mém okolí se v dnešní době vztahy lidí spíše rozpadají a tak jsou kolem mě lidičky, kteří mi pláčou do telefonu nebo píšou, že se rozešli nebo , že jsou nešťastni, občas si říkám, proč dnešní lidé neumí spolu žít? Proč je tolik rodin rozvedených? S tím známým jsme šli k rybníkům , vzal i své děti, byly doby , kdy jsem řešila, co na to řeknou lidé v mém okolí , že jdu s cizím mužem , nyní jsem ve stavu, že to neřeším, můj život za mě nikdo žít nebude, mám své svědomí a mám ho čisté. Jeli jsme pak k nám domů, dali si buchtu a kafe , on mi pomohl dát fotky do počítače, protože bohužel jsem na to antitalent, dětem se u nás líbilo, povídali jsme si a protože kamarád už jednou u nás byl s naší partou, tak jsem mu ukázala jak jsem se teď přestěhovala. Hrozně jsme se nasmáli, je hezké , že ze smutných chvil se dají udělat i hezké, řekla jsem tohle: Tak toto je mé království, s malou je sranda a podívejte se, tady mám kufřík s hygienickými potřebami, když je Simonka u mě , tak jí uvolním její pokoj, kufr si donesu dole do svého pokoje a spím dole a když Simonka odjede, tak si ho přestěhuju nahoru a tam vegetím, aby mladí měli taky trochu soukromí. Člověk zjistí, že k životu mu stačí málo. Stejně většinu času trávím v práci nebo občas někde jsem , takže domů chodím někdy , když se zadaří jen přespat. Podívali se všichni na mě a začali se šíleně smát. Kamarád na to dodal: Vidíte mé děti? I teta má STŘÍDAVOU PÉČI. Je to smutné, že tolik rodin je rozpadlých, jenže to je dnešní svět. Občas mám taky problém dnešní dobu pochopit a přijmout a tak jsem dospěla k poznání, pokud máš šanci se někam dostat, něco vidět, něco zažít, máš šanci být s lidmi, které máš ráda, neřeš a žij si konečně svůj život. Ještě jsem si nezvykla na to, že mi děti odrostly a že už nejsou pořád se mnou. Naštěstí mám teď doma Lucčinu kopii.Život je opradu krátký a tak se raduju z malých chvilek, z kvetoucích Petklíčů, z toho , že mám práci, která mě baví a občas vysiluje. Proto přeji všem krásné Velikonoce plné lásky, nemusí to být ta partnerská , stačí , když budou lidé dělat věci SRDCEM A MÍT ŽIVOT RÁDI.