Usedám a dávám si 40 minutovou přestávku, v hrnci se mi vaří klobáska, dala jsem se na zdravou stravu, ale dnes vše porušuju, potřebuju nakopnout, takže si dávám klobásku a k tomu plechovku Radegastu, aby se mi lépe trávilo. Jelikož mě podpořila ve psaní  má spolupracovnice, tak píšu. Vím, že mé články čte dost lidí, někdo si může říci, že jsem praštěná, někdo se v mých kecech pozná a někoho to může povzbudit. V naší společnosti je hodně lidí, kteří se bojí říci, že mají problémy nebo o nich mluvit, nedivím se, jsou lidi, které máte za přátelé, ale přátelé nejsou, mohou vás probírat a mít v duchu radost z toho, že se vám něco nedaří, to je taky někdy povaha nás Čechů. Jelikož jsem ve fázi, že mi jsou ostatní lidé šumák, tak tu píšu své postřehy a nehraju si na to, že jsem vždy ten nejšťastnější člověk na světě. I já jsem si prošla dobou temna, sraček a jiných věcí, jenže postupem času zjistíme, že ty sračky sračkama nebyly, ale měly nás někam posunout nebo nás něco naučit. Já ve svém životě nesnášela změny, jakékoliv, protože jsem jich měla v životě na můj vkus hodně, jenže................ten nahoře chtěl, abych se naučila právě tohle vstřebat, takže mě to učil různými způsoby. Například tím, že když jsem byla konečně v životě na chvíli šťastná a měla vše co jsem si přála, bydlení v rodinném domě, dvě děti, manžela, tak mi sebral moji mamču, pak se stalo to, že jsem se rozvedla, pak to, že má starší dcera otěhotněla a odešla z domu, zůstala mi ještě mladší dcera a jelikož jsem neměla partnera, tak jsem se upla na práci a na ni, pak odešla i ona a já zůstala sama. První měsíc jsem chodila jako osel, byly doby , kdy jsem se upřímně těšila, až budu sama a budu si moci někam zajít bez toho, že bych měla v ruce telefon a volala nervozně domů, zda je vše v pořádku, zda nevadí, že jsem na chvíli pryč, zda už holky jsou okoupané a v posteli a zda si Simonka vzala Ventolin atd. Potkala jsem v současné době kamarádku, která mi ukazuje jak jsem žila. Pokud člověk zůstane sám s dětma a má kolem sebe hodně lidí, kteří pohlídají, tak je to fajn, ale jsou doby, kdy je vám trapné pořád někoho prosit a tak bojujete, bojujete s časem, sám se sebou, když si najdete konečně nějakého muže, tak zjistíte, že jste jako na trní, protože máte výčitky, že když jste s ním bez dětí, tak jsou děti samy a když jste s dětmi, tak vás zase mrzí to, že nejste s ním. Tyhle všechny strasti mám za sebou a jsem svobodný člověk, který si může plánovat svůj čas, samozřejmě s tím , že mé děti jsou stále mými dětmi a tak jsem starší dceři nabídla , že může u mě bydlet, než si spraví bydlení, nebylo to pro mě jednoduché rozhodování, protože my dvě jsme jako voda a oheň, taky vím, že mladí mají vždy bydlet sami , protože jsem sama bydlela s rodiči, jenže..............vše zlé je vždy k něčemu dobré, sice příjdu o svůj klid, na který jsem si nebezpečně zvykla, protože jsem přišla domů a byla jsem tu sama nebo se svým tatínkem , hodiny meditací , přemýšlení sama nad sebou atd, mě posunuly tam, kde jsem teď. Naučila jsem se spoustu věcí, nelpět  věcech, protože až zemřeme, barák atd ani krásné zařízení bytu si do hrobu nevezmeme. Přistoupila jsem i na to, že s náma bude bydlet pes, který , když se postaví na zadní mi oblízne v klidu pusu. Věci se dají opravit, ty , na kterých mi záleží, protože ještě nejsem ve fázi, nelpím na ničem, jsem si přestěhovala do svého pokoje, abych malou prďolu nemusela okřikovat, neber to, nedělej to, takže svou oázu klidu jsem si přestěhovala někam jinam a je zajímavé jak málo mi stačí ke štěstí.Zjišťuju , že jsem skromný člověk. Taky jsem se naučila díky těmto fackám nic neplánovat a tím pádem mě už různé situace až tak nezaskočí a nemusím se z nich dlouhodobě vzpamatovávat. Takže u mě přísloví , změna je život je na místě. Naučila jsem se žít ze dne na den, neříkám, že si občas nenaplánuju kafe s kamarádkou nebo rande s přátely u nějaké akce, ale jinak neřeším, beru vše tak jak jde , letí a běží a co bude dál? Nevím..................to je ve hvězdách . Vím jen, že jsem naučila i říkat ne , protože si uvědomuju, že už mám určitý věk a zasloužím si i konečně trochu klidu sama pro sebe, takže již ve svém životě nedělám vše, abych se zavděčila všem, ale dělám to, co cítím, takže když jsem unavená, nejdu přes sebe samu, ale seberu batoh a jdu na Javorník, komu tím prospěju, že budu lítat a dělat vše pro všechny a pak mi prasknout nervy a výbuch bude v pět? Nikomu . Takže to je mé poznání . Dám si teď v klidu oběd a po sta letech pivo. Zajdu se psem a načančám si svůj pokojík, uložím si tam své věci, abych se v nich vyznala, načančám si to tam podle svého, abych se tam ráda vracela z práce a mým úkolem je být šťastná a spokojená jako jsem teď.