Čím jsem delší dobu sama , tím více miluji večery, kdy si udělám sama pro sebe pohodu.Slovo sama berte s rezervou. Někdo to slovo bere tak, že je člověk smutný, protože je osamocený. Já to beru jinak, být sám a být osamocený je pro mě něco jiného. Když je člověk sám, dokáže být sám se sebou, když se člověk cítí osamocený, znamená to, že se mu po někom stýská, buď po dětech, partnerovi nebo není s něčím ve svém životě spokojený. Netvrdím, že se někdy necítím osamocená, ale čím jsem delší dobu sama, tím mám menší potřebu být s někým a tím pádem se i čím dál méně cítím osamocená,je to možná o tom, že mám tolik lidí kolem sebe a tolik zájmů, že si někdy říkám, že bych potřebovala dva životy, abych uskutečnila vše, co bych si přála. Když jsme u té pohody, kterou tak miluji.  Každý člověk pohodu vnímá jinak, někdo ji vidím v tom, že se obklopí spoustou lidí, které miluje, někdo v tom, že si dá pořádný kus bůčku a usne u televize. Já ji vidím v tom, že si udělám čas sama pro sebe a mohu rozjímat. Samozřejmě taky miluju , když se sejdeme celá rodina a vnímám to, jak jsme spolu, ale patřím mezi ty lidi, kteří mají rádi i ten svůj klid a rozjímání. Jak vypadá moje rozjímání? Pustím si hudbu nahlas, co nejvíce to jde, píšu si co mě napadne, zapálím si svíčky a vonnou svíčku, medituju , cvičím jógu a v té době nemyslím na nic , po tom všem mě pak napadá spoustu myšlenek a někdy se stává , že vše ukončuji tím, že namaluju nějaký obrázek a pak jdu spokojeně spát, že jsem čas nějak dobře využila. Dnes u mě byla kamarádka: Povídaly jsme si co doma, v práci, co nového u našich dětí, zapálila jsem vonnou tyčinku: ona se na mě podívala , usmála se a říká mi: Ty, to je stejně zajímavé, jak tak dva rozdílní lidé jako my mohou být spolu. Má kamarádka se jmenuje Jindra. Bydlí v rodinném domku přímo naproti mne. Podle mě jsme na sebe zbyly a nebo to setkání zařídila moje mamča, abych měla nad sebou nějakého anděla , který mi když potřebuju pomůže a od kterého se budu učit. Seznámily jsme se náhodně. Ona pochází z Ostravy, já zde bydlela od narození. Její cesta nebyla snadná, přestěhovala se na vesnici , pak se rozvedla a pak potkala našeho souseda a přestěhovala se se dvěma dětmi do rodinného domu naproti nám. Potkaly jsme se na preventivní prohlídce našich dětí. Její třetí dcera je o rok mladší , než má nejstarší dcerka a tak se stalo, že roky utíkaly a my i naše děti spolu jdeme už pomalu dvacet let. Miluji život proto, jaký je rozmanitý, i když nám občas uštědří rány , tak i tak si dokážu najít v něm ty krásné věci, které mi prosvítí dny. Moje kamarádka je tvrdý realista, je s ní sranda , je velké postavy , ale není velká jen svou postavou , ale i duší. Dokázala se postarat o své čtyři děti, o babičku od svého manžela a je to kliďas. Za celou dobu, co ji znám jsem ji viděla plakat jen jednou v životě . U ní vím, že slovo přátelství má velký význam, šla se mnou mnoho let. Šla se mnou v dobách slunce , ale i přes bodláčí a v dobách dešťů. Je jako náš strom před našim domem. Před našim domem roste dub, který je chráněný, protože má mnoho let. Je velký, košatý, stojí tam v dobách dešťů, v dobách, kdy listím prosvítají paprsky slunce , v dobách, kdy se z nebe snášejí sněhové vločky. Život bez něho si už nedokážu představit, protože když se z okna obýváku podívám, tak mé oči spatří krásný košatý strom, který má svou historii a tak je to i s mou kamarádkou. Mám spoustu přátel, ale kamarádek mám jen pár, jsou to lidé, na které se mohu kdykoliv obrátit , o kterých vím, že nebudou mít radost z toho, že mám nějaké trápení, ale naopak, budou se smát, když se usměju já. Když dnes Jindra přišla , zapálila jsem vonnou tyčinku a pustila meditační hudbu, smála se a já ji řekla: Hele, já vím, že to nemusíš, klidně ji sfouknu a pustím ti něco , co máš ráda. Líbí se jí písnička Kříž svůj neseme a tak jsme poslouchaly , povídaly si a domluvily jsme se , že v únoru vyrazíme do kina s dětmi na film Muzikanti. Slovo přátelství má velký význam. Mít dobrého přítele je velký dar, je to jako najít jeskyni v době bouřky, kde se můžete schovat. Nebo najít paprsek slunce , který prosvítá skrze mraky. Je to jako rozkvetlá louka plná kopretin uprostřed léta. Musím uznat tomu nahoře, že mi dává do cesty velké dary, ve formě kvalitních lidí, které svou cestou životem potkávám a díky kterým se mám stále co učit. Čím jsem starší, tím více si uvědomuju to, že nejdražší v našem životě jsou věci, které se opravdu nemohou koupit. Mezi ně patří zdraví, rodina, láska, přátelství. Pokud má člověk tyto věci, může o sobě říci, že je šťastný, pokud mu některé schází, nevadí, protože čas vždy může nějakou tuto věc danému člověku darovat. Pokud někomu schází všechny tyto věci, tak je to smutné, ale nikdy není pozdě si začít aspoň jednu z těchto věcí budovat. Když se nad tím zamyslím, nemohu říci, že lidé, kteří nemají zdraví jsou o něco chudší než ti, kteří ho mají, protože znám pár lidí, kteří jsou od mládí nemocní a oni zase mají ty vlastnosti, které nám zdravým, kteří jsme nikdy nemocní nebyli chybí. Mezi ně patří pokora, humor , vytrvalost a obrovská chuť k životu. Proto musím zmínit jednoho z mých přátel, který je bohužel díky své nemoci na vozíčku, ale, který se i přes všechny problémy a nepřízně osudu nevzdává. Je to člověk, který má věčně úsměv na tváři a kterého jsem nikdy neslyšela na něco nadávat. Když člověku něco z těchto věcí , ze zdraví, z rodiny , lásky a přátelství  chybí, tak ten nahoře mu dá do vínku zase něco jiného. Vždycky to tak je. Je to tak proto, aby nás ten člověk něčemu naučil a otevřel nám obzory, které jsme před tím nikdy neviděli. Proto bych všem lidičkám do života přála aspoň jednu nebo jednoho suprovního kamaráda a určitě se vám po vaší cestě půjde lehčeji, protože když vás začnou bolet nohy, tak vás ten přítel vezme do náruče a trochu poponese, aby jste mohli kráčet zase dál a když bude zle jemu nebo jí, tak vy , uděláte pro něho to samé a o tom slovo přátelství je, kráčet vedle sebe a navzájem se poponášet, když jeden začne klopýtat.