Jako 17 letá jsem skládala básničky a pak nevím proč , se stalo, že mě můza opustila. Občas jsem něco vytvořila k narozeninám nebo na rozloučení s někým v práci. Jenže jak se říká, duše nezapomíná a je to jako s ježděním na kole a tak se stalo, že jsem včera něco vytvořila. Dlouho jsem uvažovala, zda to tu dát nebo ne a pak si řekla, proč ne? Má název JSEM. Ten začátek berte trochu s rezervou, nějak jsem začít musela. 

 

JSEM

Jsem něžná jako květina, 

se jménem krátkým-Martina.

Jsem žena mnoha tváří, 

občas je zle, 

občas se daří. 

Život mi někdy utíká

jako dny v kalendáři. 

Jsem matka dětí, 

jsem dcerou svého otce, 

jsem vnučkou své babičky. 

Jsem babičkou krásné holčičky.

Jsem sestrou své sestřičky.

Jsem kamarádkou lidem dobrých. 

Jsem ošetřovatelkou chorých. 

Vím, že život někde začíná

a někde zase končí. 

Vím, že někde člověk umírá

a někde se rodí. 

Bohužel, tak to v životě už chodí. 

Oknem do mé duše, 

jsou moje modré oči,

i když toho mnoho viděly,

tak svět se stále točí. 

Ve svém životě mám mnoho rolí. 

Některé jsou krásné, 

některé občas bolí. 

Však čas vždy vše zhojí. 

Jsem jako sněhová vločka, 

co vznáší se ve větru

a občas někde počká. 

Jsem žena, co miluje hory, lesy , lány.

Co prochází se po poli , 

jak srny za svítání. 

Jsem člověk, co rád sní

a ví, že život je krásný

a čas je velmi vzácný. 

Vím, co znamená štěstí 

a tak tancuji i v dešti.