V televizi mám puštěné Básníky, taky taková správná komedie a takto s humorem bych chtěla psát i o Vánocích. Vánoce mají své kouzlo, nejkrásnější je, když se zadaří a ten nahoře zařídí, že je vše třpytivé a bílé, bohužel v posledních letech je to spíše tak, že je vše ušmudlané a šedé. I když mám tisíce důvodů proč nemít vánoce ráda, tak je i přes to miluju, ale jiným způsobem než ostatní lidé. Mám je ráda kvůli momentům, které prožívám. Jako malá měly pro mě obrovské kouzlo. I když jako v každé rodině občas probíhaly hekticky a v současné době spíše na ně vzpomínám s chichotem. Nedávno jsme si s kamarádkou vyprávěly historky z natáčení, jak probíhal u nás Štědrý večer. Vykládala jsem jí, že moje maminka milovala pořádek, měla to po babičce, vše muselo být čisté, umyté, každá sklenice , hrnek, vše co bylo v kuchyňské lince i v jídelně ve skříní muselo projít vodou a jarem a muselo se lesknout jako psí kulky. To, že přicházejí Vánoce jsme se sestrou poznávaly podle toho, že se asi měsíc v kuse doma uklízelo a peklo. Maminka vždycky prohlásila , že by se tento rok mohla na to vy....t a udělá jen 7 druhů cukroví, skončily jsme u 23 druhů. Nejvtipnější vánoce byly, když se náš tatínek rozhodl, jelikož je stolař, že mamince na Štědrý den udělá radost a namontuje jí poličky, které si vymyslela. Tatínek ráno přišel s úsměvem , s dřevěnýma poličkama a vrtačkou do vypulírované kuchyně a jídelny a začal vrtat. Dovedete si představit tu radost mojí maminky, že? Byl z toho málem rozvod. My se ségrou jsme na sebe hleděly a nevěděly, zda se smát nebo brečet. Vždy to skončilo tím, že se všichni zúčastnění zklidnili , usedlo se ke Štědrovečernímu stolu , který byl vždy nádherně prostřený , jedlo se, pilo , hodovalo a pak přišel Ježíšek. Večer se šlo za naší babičkou a strejdou s rodinou, kde se vykládalo a nasmáli jsme se tomu, jak nám dědeček vyprávěl historky z natáčení atd. Musím uznat , že nejkrásnější vánoce byly , když jsem byla jako dítě a tehdy, když jsem měla malé děti. I když taky se nám stalo, to bylo tehdy, když jsem ještě byla vdaná, že dcera dělala blbosti, pozvracela se do polštáře a manžel si odjel na noční a zakázal mladší dceři rozbalit dárky, že si prý má rozbalit jen jeden dárek, tehdy jsem měla chuť vraždit , bylo mi dětí líto a víte co je zajímavé, že nyní na ty vánoce vzpomínají s úsměvem a smějí se tomu, zatím co já z toho měla trauma celý rok. Děti si rozbalily dárky až 25,12. Pak přišel rozvod a já zůstala s dětma sama, dohoda byla, jeden rok vánoce u mě a jeden rok vánoce u exmanžela. A tak  jsem si zvykla na to, že pokud jsou děti u bývalého manžela, neotravuju okolí a jsem v práci. Nabídek na strávení Štědrého dne je hodně, ale mi příjde smysluplnější udělat radost těm, co jsou na tom hůře než já, než jak já tvrdím dělat třetího u Štědrovečerního stolu mé sestře nebo tatínkovi nebo babičce. Přiznám se, že první vánoce v práci jsem obrečela, protože jsem tam zůstala celý den, ale jak říká babička, člověk si zvykne i na oprátku, teď už to není o zvyku ,ale o tom, že to spíše beru jako dar, asi si řeknete, že jsem praštěná, ale je zajímavé to, že lidé jsou na Štědrý den uspěchaní , nervózní ať vše klapne, někteří dokonce nakupují poslední dárky, protože naše společnost je opravdu podle mě trochu praštěná. Naši předkové byli moudřejší než my, brali to jako svátek, v tom, že se všichni sešli, že pojedli lepší jídlo, že obdarovali své blízké nějakou ručně vyrobenou věcí a hlavně to bylo o tom, že se dodržovaly tradice a lidi se zastavili. Tohle si právě umím vychutnat já, zajdu si na procházku, sleduji stíny stromů a odlesky sněhu, pokud se zadaří od světla lamp a vychutnávám si tu atmosféru. Předminulý rok jsem strávila taky vánoce na oddělení, zazpívali jsme si koledy a došla za mnou i kamarádka, která měla zrovna službu, udělala jsem si čas a přes den nachystala malé dárečky, svíčky ve tvaru růže za 35 Kč, které všem pacientům i kolegyňkám rozzářily oči a dokonce mou kamarádku rozplakaly. O tomhle jsou vánoce, dělat věci, které by se měly dít každý  den. Udělat lidi kolem sebe šťastnými a ne jen ty své , ale i cizí. My se rozčilujeme , že budou zavřené obchody,jenže vánoce nejsou o jídle a o tom, kolik je na talíři cukroví, ruku na srdce , pak každý chodí a rozdává , schovává do mrazáku nebo nedej bože vysype slepicím. Není to ani o tom, že narvu auto dárkama a stromeček přes dárky nejde ani vidět, je to o setkání se a o radosti z bytí . Já se těším na 26,12 , protože to svolám celou rodinu, tatínka s přítelkyní, babičku, sestru s dětma, mé děti , vnučku , posedíme , zavzpomínáme a letos prohlašuji, že i když v práci nebo v okolí někdo bude šílet, že jsou vánoce, tak budu v klidu, pár dárků mám a více mě nebere, když bude volno, napečeme perníčky , pár druhů cukroví, nachystám adventní věnec a budu očekávat ty chvíle, kdy si myslím, že mi bude hoooodně fajn, i když budu organizátor, protože přebírám štafetu po mé mamince , ale někdo to udělat musí. Tedy kráááásnéééé vánoce všem a hlavně klíííííd .